Začátek

Pravidelně jsem začal běhat na jaře 2007, když jsem se rozhodl udělat něco se stále stoupající váhou, která se blížila ke stovce. Prostudoval jsem internet a narazil i na web Maratonsky deník aerobního tragéda (aerobnitraged.com), který se posléze transformoval do behej.com, což je dodnes spolu s runnersworld.com můj nejčtenější web a zdroj informací.
S nově nabytými informacemi jsme vyrazil koupit si svoje první skutečné běžecké boty do Triexpertu (tehdy ještě v Podolí). Po hodině zkoušení a vysvětlování jsem si hrdě odnášel Mizuno Elixir 2. Hned večer jsem je šel vyzkoušet a zjistil jsem, že mám ultra lehké a ultra rychlé botky. Zbývalo jen se naučit uběhnout víc než jeden kilometr.
Nevím už, kde jsem k tomu tehdy přišel, ale dostal se mi do ruky tréninkový plán pro začátečníky od adidasu. Trénoval jsem ho ob den 30 minut a různě střídal chůzi s během, až jsem jednoho dne uběhl 30 minut v jednom kuse. To si pamatuju dodnes, stejně tak, jako když jsem poprvé objehl kolečko přes Kytín (7,8 km), do té doby neuvěřitelnou vzdálenost.
Pak přišel Tesco Grand Prix, kam jsem se přihlásil hned na jaře, abych snad s běháním nepřestal a měl nějaký cíl. Ta atmosféra mě uchvátila tak, že už jsem běhat nepřestal. Večerní osvětlená Praha je krásná sama o sobě, ale když při startu hraje Má vlast, má člověk normálně husí kůži. A kdybych nebyl pražák, tak v momentě, kdy se před člověkem objeví Hradčany, tak bych asi normálně zastavil, abych si to vyfotil :o). Ten závod má prostě atmosféru. Běžel jsem půlmaraton a maraton, ale večerní desítka je zážitek a je úplně jedno, jak dlouho to člověk běží. Navíc ideální jako první závod (je to docela krátký).
Pak už jsem se vrhl na maximalistický cíl, kterým byl Pražský mezinárodní maraton 2008. Po 6 měsících tréninku jsem ho dal, ale hluboko pod svým cílem za 4:53:50. Byl jsem zklamán časem, ale nadšen tím zážitkem. Další rok jsem se snažil připravit se na maraton v roce 2009 s cíle zlepšit si čas. Vydal jsem se ale trochu slepou uličkou a tak jsem sice naběhal mnoho kilometrů i v zimě, ale bez kvality, což se projevilo už na půlmaratonu, kdys se čas z roku 2008 nezlepšil a při maratonu jsem to musel na 25km vzdát, protože přišly křeče. To byla trochu sprcha, která byla ale zároveň výbornou motivací pro Tesco Grand Prix 2009.