Je 13.února a všude kolem je plno sněhu. Vypadá to hezky, i když to v běžném životě trochu otravuje. Daleko větší problém je ale běhání.
V podstatě jsem zatím vůbec nezahájil přípravu na půlmaraton. Od začátku února se snažím alespoň dvakrát v týdnu jít na rotoped a o vákendu si dát 5-7 km venku. Ale je to zatím pořád utrpení. Vůbec se nemůžu dostat do tempa, ta lehkost běhu z konce prázdnin je pryč. Naštětsí přestaly bolet záda, ale problém pravé achylovky je su pořád. Prostě taková normání zimní deprese.
Co s tím?
V podstatě jediné rozumné řešení vidím v zaměření se na maraton s cílem dokočit, pokud možno kolem 4:30. Půlmaraton bude součástí přípravy jako dlouhý běh bez ambicí na čas. Tenhle záložní plán by mohl vyjít. Uštří mě i toho stresu, co teď trochu mám, že jsem ještě nezačal trénovat. Tak uvidíme.
Sobotní výběh ve sněhu byl docela příjemný. Rychlost 6:38 sice brutálně pomala, ale průměrný tem kolem 155, a pocitově docela fajn. Jen nevím, jestli bych to tempo vydržel celých 21 km. Tak uvidíme.
Mezitím uběhl další měsíc (dnes je 1.3.) a proběhla dovolená na horách. Problémy s achilovkou jsou taky celkem vyřešené, takže po fyzické stránce celkem pohoda. Problém je jakýsi virus v těle, který po dvou až třech trénincích spustí něco jako začínající příznaky chřipky (pocení, zimnice, ucpaný nos, ale bez teplot). Takže jsem v půběhu února šel vždy pondělí a středa běhat (aspoň že tak) a pak se z toho léčil. Posun nastal až teď po horách, i když i tam jsem trpěl stejnými příznaky. Snad to do půlmaratonu nějak vyléčím, i když vůbec navím jak.
Dne ráno (1.3.) na běhátku 7km @ 6:35 s TF kolem 155 a dobrý pocit, tak by se to pomalu mohlo zlepšit až na 6:00/km. Pak se děj vůle boží :o). Jo a mám 97kg, takže v tomto ohledu jsem zase úplně na začátku :o(. Ach jo.
