A je to za námi. A v pro mě úžasném čase 2:03:00. To jsem vůbec nečekal. A to jsem ještě přepáli začátek a to o dost. Přitom mi to vůbec nepřišlo. Ale popořádku :
Ráno bylo poměrně hektické, jako každý odjezd kamkoliv s pupíkem. Ale odjeli jsme skoro na čas. Parkujeme v centru a k Právnické fakultě, kde je sraz dorážíme přesně v 11. Zrovna se fotí běžci ČSOB. Je to pěkná skupinka. . Beru si taky tričko, chvíli postáváme a fotíme se. (Asi budeme muset přidat logo VDV na předek trička. Na fotkách nejsme identifikovatelní).Jdu se rozběhat. Je mi nějak lehko a nic mě nebolí, z čehož jsem nervozní.
V 11:50 se řadím do koridoru a stanovuji taktiku : prvních 5 km na 6:15, pak 6:00/km a pak podle toho, jak mi bude. Start, potlesk, Vltava, husí kůže, vše jak má být. Zapínám MP3 a nořím se do "běžeckého transu". Start je poměrně úzký, takže ho probíhám po 4 minutách. ALe je to v pohodě. Vyrážíme směr Národní divadlo.
Začátek je v pohodě, protože je mírně z kopoce. Snažím se brzdit a stále mě předbíhá spousta lidí. Suunto ukazuje 6:15, což je podle plánu, ale na prvním kilometru přijde překvapení, když stopky ukážou 5:25. To je asi blbě značka, řeknu si, ale přesto trochu zpmalím. Na druhém kilometru se to v podsatě opakuje. Přemýšlím, co je špatně, protože se mi běží v pohodě, tepovka je kolem 155 a pořád mě někdo předbíhá.
Pátý kilomert probíhám za 27:30 a už mám jasno. Běžím rychleji, než jsem chtěl. Propadnu euforii, trochu zpomalím a běžím dál. Těším se na fandící skupinku na Palackého náměstí. Jsou úžasní a ženou mě dál. Stihnu si je i vyfotit :o).
NA desátém kilometru jsem za 56:06. Běží se mi dobře, je perfektní počasí. Ale začínám cítit nohy a tuším, že bude zle. Nemám naběháno. Sice mám pocit, že předbíhám několik lidí, ale může jít o začínající příznaky halucinací z únavy. No nic, na Palachově náměstí si odkládám čepici a brýle, pozdravím Elišku a běžíme na PAlmovku. Vím, že to bude bolet.
A bolí. Na 15 km si beru gel, ale občerstvovačka nikde. Naštěstí mám svoje pití, ale voda by byla lepší. Ta je až na 16km. Projdu občerstvovačku (jako obvykle) a běžíme k Hiltonu. Teď už toho mám vážně dost. Kilometrové úseky teď chodím za 6:15.
Za Husákovým tichem u nemocnice už mám fakt dost. Požadavek, abych Elišku zavolal, až budu na mostě razantně odmítám, protože sotva pletu nohama. 20 km je na mostě u Právnické fakulty. Už jen kilometr, říkám si. Hlavně nezastavuj, když už jsi to vydržel až sem. Pod dvě hodiny to už nebude, tak se nikam neženu a snažím si vychutnat fandění. Ale mám toho dost. Ani si nevšimnu Elišky, která fotí doběh.
Most, zatáčka, modrý koberec, vlajky, cíl . 2:03:17. Tak to není tak špatný. 10 minut od osobáčku, ale čekal jsem to reálně někde kolem 2:15 po té bídě v lednu a únoru. Je mi docela fajn, i když začínají jemné křeče do stehen. Dostanu medaly a alobal a jdu najít Tomíka s Eliškou.
Ještě pár fotek, banán, čaj a Hervis 1/2 Maraton je za námi. Byl úspšný. Pro mě, že jsem přežil, pro Běžce dobré vůle, že se tenhle projekt rozhodně neztratil. Na mém "běžeckém" kontě máme něco kolem 1000 Kč a teď nezbývá než se připravit na Maraton. Je to šest týdnů. Trochu se mi zvedlo sebevědomí, takže bych to rád za 4:30 dal. Jediné, co je potřeba, udrřet tempo na 6:20. To by mělo jít. Tak mi držte palce.
Budu Vás pravidelně infomovat o tréninku.
A děkuji všem za obrovskou podporu.
