pondělí 15. listopadu 2010

Blíží se konec roku :o)

Tento článek vznikal celý rok :o( To není hezká vizika a cosi to vypovídá o mém současném běhání. Takže po pořádku :

Je 20.10.2010 (hezké datum, že?)

Tak jsem se po skoro přesně půl roce dostal ke svému blogu. To je docela bída. Tak si to tak nějak shrneme :o).

Poslední záznam z 15. května končil nadějí, že se nějak připravím na Tesco Grand Prix. Po neúčasti na maratonu se mi trochu vrátila motivace, ale fyzicky to pořád nějak nebylo ono. Špatně jsem spal, byl jsem pořád unavený, bolela mě hlava. Ze zoufalství jsem začal chodit k doktorům, aby mi pomohli. Dutiny - nic, možná zuby, možná oči, aha, tak oči ne, takže zuby, jeden umrtvit, hm, tak nic, tak zkusíme ten vedle, jéééé, tady je kaz pod plombou, a to asi zabralo. Tedy v kombinaci s masáží zad a dietou. Dietou?

To se má takhle :
Na přelomu července a června jsme jeli do Chovatska s Tomíkem na dovolenou. Doufal jsem, že si oddychnu a po ránu, že se nějak rozběhám. Tak je pravda, že jsem nějak běhal, zejména ráno do centra (asi 2km) do pekárny. hezký, ale pořád to nebylo nějak ono. Navíc vznikla fotka, kterou nelze charakterizovat jinak než "vyvrhnutý vorvaň" (z mého oblíbeného filmu "Účastníci zájezdu"). 100,1 kg a tahle fotka byla poslední kapka k dietě od nutricare.cz.

Dostal jsem na ně doporučení od kamaráda. Moc jsem tomu nevěřil a ta cena byla šílená, navíc jsem si to nechal vozit až do kanceláře, abych to dodržoval. moje skepse postupem času však přerosla do naprostého nadšení. Ve zkratce : za tři měsíce (z toho dva mi vozili jídlo) jsem shodil 12 kilo a z toho 10 kilo špeku. Navíc zmizelo spoustu problémů jako achilovka, záda, únava. Vůbec nevím, jestli to souvisí, ale je to pryč. Bomba. V půlce srpna se začínám chystat na Tesco Grand Prix.

Tesco Grand Prix - tak asi takhle, trénink byl dost chaotický nahodilý, ale aspoň něco. Stále nějak jsem si říkal, že to kolem hodiny dám. Ta uvolněnost byla asi nakocec důvodem, že to sice byla nejpomalejší desítka, co jsem na PIMU kdy běžel, ale zaručeně jsem si to nejvíce užil. Dal jsem to za 55:17, ale prvně jsem prvních sedm kilometrů jsem běžel s kolegou Běžcem dobré vůle. Fakt zážitek. Pak kolega vyrazil do cíle a já si to v klidu doklusal. Parádička.

Pak už jsem myslel, že si podzim nějak uběhám, budu chodit do fitka a nějak se uvidí. Kdyby. Kdyby mě v práci neukecali na Velkou kunratickou.

Velká kunratická

Tak tenhle podnik mě fakt dostal.

Tak fantastickou atmosferu jsem nezažil. Jednak bylo nádherné počasí a jednak intervalový start umožňuje si závod užít i z pohledu diváka a fandit tak ostatním.
Když jsem se definitivně rozhodl, začal jsem trénovat kopce, což není rozhodně moje oblíbená disciplína. Vzhledem k mé tělesné konstituci mi jde spíš běh z kopce (tedy aspoň jsem si to do Velké Kunratické myslel). První kopec jsem začal zvolna, ale pak jsem se nechal vyhecovat a to byla chyba. Na jeho vrcholku jsem zapoměl svoje plíce a ty doběhy asi dvě hodiny po mě. Následoval seběh pod Hrádeček, kde mě sposta lidí předběhlo, zatím co já čekal na svoje plíce. Na Hrádečku jsem tedy pár lidí předlezl, ale následný seběh (teda spíš sjezd po zadku) mě zase zbrzdil. Pak jsem v podstatě ztratil vědomí, které se mi vrátilo na okamžik na konci posledního (a nejhoršího) kopce. Tady stál člověk z kolem a všem běžcům radil "Tady chlapci musíte začít běžet, jinak už se neroběhnete". Možná to byla halucinace, ale poslechl jsem ho a do cíle po rovině a z kopce doběhl za 21:12 (nebo tak nějak). Zážitek to byl super, ale mluvit jsme začal asi za hodinu a týden jsem to ještě cítil. Le příští rok jdu zase. A pokusím se natrénovat.

A teď přesun v čase do 5.4.2011.

Je po 1/2 maratonu. Neběžel jsem, i když jsem měl registraci. Bohužel jsem jel reprezentovat firmu na tenisový turnaj (můj první v životě. Byl to neskutečný zážitel, i když jsme všechno prohráli. Ale to je na jiný blog).

Přesto mám z 1/2 maratonu velmi intenzivní zážitek. Běžci dobré vůle se totiž tak rozběhli, že poslední měsíc před půlmaratonem si moje žena Eliška (jinak dobrovná vedoucí tohoto projektu) víc dopisovala s běžci a PIMeme, než jsme s polu mluvili. Bylo to neskutečné kvantum práce, kterou dělala po večerech a pauzách, kdy Tomík spal a vedle své regulérní práce. Smekám před ní, co všechno zvládla, a že některé situace (například trička) byly fakt infarkové.

To, jak to celé proběho si můžete prohlédnou tady :


http://www.odskacemesitozavas.cz/
http://cs-cz.facebook.com/odskaceme.si.to.za.vas?sk=wall
http://www.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fvideo.ihned.cz%2Fc1-51441950-pulmaraton-dokoncili-daleko-za-sbernym-vozem-mohl-za-to-styl&h=adc19
http://www.vdv.cz/admin/ww_files/File/Dobre_zpravy/Dobre_zpravy_VDV_2011_1.pdf

Projekt Běči dobré vůle si už žije svým vlastním životem. Dokonce se přidávají další závody :

http://www.vdv.cz/programy/bezci-dobre-vule/babicky-1/4maraton/

Jsem rád, že to počáteční nadšení, se kterým jsem do toho vstupoval se podařilo dotáhnout na téměř profesionální úroveň a že tahle myšlenka zaujala tolik lidí. Nikdy bych to nečekal a vždycky, když Eliška přišla s dalším nápadem nebo třeba jen informací, kolik příznivců je facebooku, musím přiznat, že to hýčkalo mou ješitnost, že jsem vymyslel něco, co má smysl. Ale je úspěch toho projektu je především zásluha lidí okolo, jako je Eliška a těch, kteří se připojili a šíři tuhle myšlenku dál. Já byl jen první a tak moc jsem toho nenaběhal.

Tímto bych tento blog uzavřel. Nepřestávám běhat a budu Vás nahodile informovat o tom, jak se projekt dál vyvíjí. Jen pravidelnost, která se ztratila už loni, teď už oficiálně nebude žádná.

Přeji všem hodně ve zdraví naběhaných kilometrů a vzpomeňte si také na ty, kteří běhat nemohou.

sobota 15. května 2010

Maraton je pryč, ať žije mararton






Vzhelem k tomu, že na vedlejším počítači probíhá výběrové řízení na plavky (dovolená se blíží) a v televizi jde Koření života (což je romantika, ale ta baba vaří hezky, hned bych někam šel :o)), rozhod' jsem se napsat zase něco na blog.

Maraton je za námi. Bohužel beze mně. Po půlmaratonu to ještě vypadalo, že to dám, ale nějak jsem ztratil motivaci. Skoro by se dalo říct, že když jsem se rozhod', že tentokrát nepoběžím, ulevilo se mi. Chvili to vypadalo, že poběžíme štafetu, ale nakonce na nás už nezbylo místo. No nic, máme nový foťák a vstup do VIP, tak půjdu aspoň fandit a fotit. Když jsme ráno přicházeli na sraz, bylo mi hrozně líto, že neběžím, ale nakonec jsem si to užil jako fotograf. I když, když porovnám svoje a profesionální snímky, tak jsem měl zůstat doma :o). Navíc se mi trochu vrátila motivace, když jsem si ty fotky prohlížel. (jsou na : http://photo.ghtrx.cz/x39/maraton/ a http://www.facebook.com/profile.php?id=100000549882830&ref=search&sid=100000239491344.2389561075..1#!/album.php?aid=16693&id=100000239491344 )

Týden po maratonu jsem vyběh kupodivu třikrát. Poprvé v pondělí. Ukecal jsem se po kouání Tomíka. A ukázalo se, že neběžet maraton mi zachránilo život. 98kg a dva měsíce víceméně bez běhání, to je masakr. Tři kilometry a dost.

Podruhé vybíhám ve čtvrtek. tentokrát beru croozer a Tomíka na výlet. Máma zpívá, já hlídám a takhle hezky zabijeme čas do večerníčku. Ale Toma to tentokrát, kupodivu moc nebaví, takže po 3 km to balíme. Ale je to fajn i z croozerem.





Poslední výběh proběhl c sobotu ráno. Už dva dny prší a tak je v lese krásný vzduch. Vyloženě si to užívám. Bohužel jsem měl poslouchat maminku, která říkala : nikdy elez po mokrých kládách. Chtěl jsem udělat fotky, co všechno musí běžec překonat a fláknul jsem sebou. Naštěstí jsem se jen odřel. Pak jsem si dal ješte zbytek a nakonec z toho bylo 5,5km, úplně v pohodě. Začíná se to rozběhávát. Doufám, že se mito nějak podaří rozchodit a připravit se na tesco Grand prix. Tam bych chybět opravdu nechtěl. Tak uvidíme.

neděle 28. března 2010

Hervis 1/2 Maraton 2:03:00



A je to za námi. A v pro mě úžasném čase 2:03:00. To jsem vůbec nečekal. A to jsem ještě přepáli začátek a to o dost. Přitom mi to vůbec nepřišlo. Ale popořádku :

Ráno bylo poměrně hektické, jako každý odjezd kamkoliv s pupíkem. Ale odjeli jsme skoro na čas. Parkujeme v centru a k Právnické fakultě, kde je sraz dorážíme přesně v 11. Zrovna se fotí běžci ČSOB. Je to pěkná skupinka. . Beru si taky tričko, chvíli postáváme a fotíme se. (Asi budeme muset přidat logo VDV na předek trička. Na fotkách nejsme identifikovatelní).Jdu se rozběhat. Je mi nějak lehko a nic mě nebolí, z čehož jsem nervozní.

V 11:50 se řadím do koridoru a stanovuji taktiku : prvních 5 km na 6:15, pak 6:00/km a pak podle toho, jak mi bude. Start, potlesk, Vltava, husí kůže, vše jak má být. Zapínám MP3 a nořím se do "běžeckého transu". Start je poměrně úzký, takže ho probíhám po 4 minutách. ALe je to v pohodě. Vyrážíme směr Národní divadlo.

Začátek je v pohodě, protože je mírně z kopoce. Snažím se brzdit a stále mě předbíhá spousta lidí. Suunto ukazuje 6:15, což je podle plánu, ale na prvním kilometru přijde překvapení, když stopky ukážou 5:25. To je asi blbě značka, řeknu si, ale přesto trochu zpmalím. Na druhém kilometru se to v podsatě opakuje. Přemýšlím, co je špatně, protože se mi běží v pohodě, tepovka je kolem 155 a pořád mě někdo předbíhá.

Pátý kilomert probíhám za 27:30 a už mám jasno. Běžím rychleji, než jsem chtěl. Propadnu euforii, trochu zpomalím a běžím dál. Těším se na fandící skupinku na Palackého náměstí. Jsou úžasní a ženou mě dál. Stihnu si je i vyfotit :o).

NA desátém kilometru jsem za 56:06. Běží se mi dobře, je perfektní počasí. Ale začínám cítit nohy a tuším, že bude zle. Nemám naběháno. Sice mám pocit, že předbíhám několik lidí, ale může jít o začínající příznaky halucinací z únavy. No nic, na Palachově náměstí si odkládám čepici a brýle, pozdravím Elišku a běžíme na PAlmovku. Vím, že to bude bolet.

A bolí. Na 15 km si beru gel, ale občerstvovačka nikde. Naštěstí mám svoje pití, ale voda by byla lepší. Ta je až na 16km. Projdu občerstvovačku (jako obvykle) a běžíme k Hiltonu. Teď už toho mám vážně dost. Kilometrové úseky teď chodím za 6:15.

Za Husákovým tichem u nemocnice už mám fakt dost. Požadavek, abych Elišku zavolal, až budu na mostě razantně odmítám, protože sotva pletu nohama. 20 km je na mostě u Právnické fakulty. Už jen kilometr, říkám si. Hlavně nezastavuj, když už jsi to vydržel až sem. Pod dvě hodiny to už nebude, tak se nikam neženu a snažím si vychutnat fandění. Ale mám toho dost. Ani si nevšimnu Elišky, která fotí doběh.

Most, zatáčka, modrý koberec, vlajky, cíl . 2:03:17. Tak to není tak špatný. 10 minut od osobáčku, ale čekal jsem to reálně někde kolem 2:15 po té bídě v lednu a únoru. Je mi docela fajn, i když začínají jemné křeče do stehen. Dostanu medaly a alobal a jdu najít Tomíka s Eliškou.

Ještě pár fotek, banán, čaj a Hervis 1/2 Maraton je za námi. Byl úspšný. Pro mě, že jsem přežil, pro Běžce dobré vůle, že se tenhle projekt rozhodně neztratil. Na mém "běžeckém" kontě máme něco kolem 1000 Kč a teď nezbývá než se připravit na Maraton. Je to šest týdnů. Trochu se mi zvedlo sebevědomí, takže bych to rád za 4:30 dal. Jediné, co je potřeba, udrřet tempo na 6:20. To by mělo jít. Tak mi držte palce.
Budu Vás pravidelně infomovat o tréninku.

A děkuji všem za obrovskou podporu.

pondělí 8. března 2010

Dvacet dní do půlmaratonu

Do půlmaratonu zbývá nějakých dvacet dní. Nevím, jestli to je prodlužujícími se dny nebo čím, ale motivace trochu stoupá (bohužel se mi zdá, že i váha). Důležité je, že jsem se v sobotu celkem bez problémů přemluvil a vyrazil do chumelenice a dal si plánovaných 12km. Rychlost asi nic moc, ale pocitově to byla velká pohoda.

Běžci dobré vůle běží pěkně :o). Přidala se běžecká parta z ČSOB, projekt je průběžně představován prostřednictvím medii (run, behej.com). Doufám, že se do maratonu přidají ještě další běžci nebo podporovatelé. Každopádně mám radost, že myšlenka zapustila kořeny a je schopna samostatného života.

A teď do práce, ať je čas trénovat a nedělám ostudu.

neděle 14. února 2010

Chodec dobré vůle?


Je 13.února a všude kolem je plno sněhu. Vypadá to hezky, i když to v běžném životě trochu otravuje. Daleko větší problém je ale běhání.
V podstatě jsem zatím vůbec nezahájil přípravu na půlmaraton. Od začátku února se snažím alespoň dvakrát v týdnu jít na rotoped a o vákendu si dát 5-7 km venku. Ale je to zatím pořád utrpení. Vůbec se nemůžu dostat do tempa, ta lehkost běhu z konce prázdnin je pryč. Naštětsí přestaly bolet záda, ale problém pravé achylovky je su pořád. Prostě taková normání zimní deprese.
Co s tím?
V podstatě jediné rozumné řešení vidím v zaměření se na maraton s cílem dokočit, pokud možno kolem 4:30. Půlmaraton bude součástí přípravy jako dlouhý běh bez ambicí na čas. Tenhle záložní plán by mohl vyjít. Uštří mě i toho stresu, co teď trochu mám, že jsem ještě nezačal trénovat. Tak uvidíme.

Sobotní výběh ve sněhu byl docela příjemný. Rychlost 6:38 sice brutálně pomala, ale průměrný tem kolem 155, a pocitově docela fajn. Jen nevím, jestli bych to tempo vydržel celých 21 km. Tak uvidíme.



Mezitím uběhl další měsíc (dnes je 1.3.) a proběhla dovolená na horách. Problémy s achilovkou jsou taky celkem vyřešené, takže po fyzické stránce celkem pohoda. Problém je jakýsi virus v těle, který po dvou až třech trénincích spustí něco jako začínající příznaky chřipky (pocení, zimnice, ucpaný nos, ale bez teplot). Takže jsem v půběhu února šel vždy pondělí a středa běhat (aspoň že tak) a pak se z toho léčil. Posun nastal až teď po horách, i když i tam jsem trpěl stejnými příznaky. Snad to do půlmaratonu nějak vyléčím, i když vůbec navím jak.

Dne ráno (1.3.) na běhátku 7km @ 6:35 s TF kolem 155 a dobrý pocit, tak by se to pomalu mohlo zlepšit až na 6:00/km. Pak se děj vůle boží :o). Jo a mám 97kg, takže v tomto ohledu jsem zase úplně na začátku :o(. Ach jo.

pátek 25. prosince 2009

Vánoce 2009



Tak jsem dneska po měsíci a půl zase vyběhl. Naštěstí bylo celkem hezky a kolem 4 nad nulou. Sníh sice slezl, ale i tak to bylo fajn. Běhat jsem nezapomněl, na druhou stranu, kdovíjaký výkon to taky nebyl. Ale důležité je, že jsem vyběhl. Teď snad do silvestra to rozběhám k 10km @ 5:45. A pak začne příprava na půlmaraton. Mám na tři měsíce. Měl bych to jít kolem 5:15 - 5:20, což je dost na hraně. Ale uvidíme. A chtělo by to shodit pár kilo. Aspoň na 90.

úterý 17. listopadu 2009

"Sponzorské podmínky pro sezonu 2010"

Vážení přátelé, kolegové, kamarádi,

přišel čas zveřejnit "sponzorské podmínky" pro sezonu 2010.

Takže můj plán závodů pro rok 2010 :

Samozřejmě celý seriál závodů PIM 2010, a to konkrétně:

Hervis Půlmaraton 2010 21,095km 27.3.2010 12:00
Volkswagen Maraton 2010 42,195km 9.5.2010 9:00
Tesco Grand Prix 2010 10,000km 11.9.2010 20:30

Celkem 73,290km

Pokud to ve zdraví přežiju, pak bych si chtěl dát prvně Běhovice a pak možná maraton ve Stromovce. Ten mě láká počasím a je dobrý pro fandění, protože se běhá na okruhu Stromovkou, což mě ale trochu děsí. Ale moh by to být osobáček :o). Byl jsem taky vyzván k Maratonu na Lago di Garda. Je tam nádherně, ale ten maraton zase není tak hezkej. No uvidíme, to je ještě hodne za dlouho. Celkem by to bylo dalších 52,195km.


Sponzorské podmínky :

Pro sezonu 2010 vyhlašuji tyto sponzorské podmínky :

Seriál PIM 2010

"Sponzoři" zapltatí 5Kč za každý dokončený kilometr v rámci běžeckého seriálu PIM 2010 (celkový spnzorský příspěvek je 365Kč). Neodběhnuté kilometry v rámci seriálu PIM 2010 platí "Běžec dobré vůle" pokutu ve výši 50Kč za nedokončený kilometr. (když ani nevyběhnu je pokuta 3700Kč).

Časové limity :

Půlmaraton 2010 : prémie za překonání osobního rekordu 1:54:29 ve výši 150 Kč

Maraton 2010 : Prémie za dosažení času lepšího než 4:30:01 ve výši 200 Kč nebo 500Kč při času lepším než 4:00:01

Tesco Grand Prix 2010 : prémie za překonání osobního rekordu 47:44 ve výši 100Kč


Pro závody mimo běžecký seriál budou premie vypsány podle aktuální situace.

Prémie jsou splatné jednorázově, ke dni 30.11.2010 a to v hotovosti k mým rukám nebo poukázáním na účet Sbírky Dobra není nikdy dost, č.ú. 625 625 625/0300, VS 1032. (prosíme o uvedení variabilního symbolu, abychom byli schopni identifikovat Vaše platby, děkujeme).

Pokud se tedy cítíte osloveni touto formou charity, a pokud se rozhodnete být mým "sponzorem" pro běžeckou sezonu 2010, žaslete mi prosím mail na adresu : jan.freudl@centrum.cz, s prohlášením, že přistupujete na zvěřejněné sponzorské podmínky. Pokud Vám nabízené podmínky nevyhovují, můžete zaslat návrh jejich úpravy. Jistě Vám vyhovíme :o).

Všem, kteří se s námi vydají na trasy Běžců dobré vůle předem děkujeme.